Dagmar SKÁLOVÁ – Rakša

Dagmar Skálová – Rakša se zapojila do příprav protikomunistického převratu (1949) skupiny J. Borkovce a B. Moravce, který měl v Československu obnovit demokratické poměry, a byla za velezradu odsouzena na doživotí. Ve vězení strávila 16 let. Je nositelkou Řádu TGM.

Skautská skupina pod vedením Dagmar Skálové a tehdejšího absolventa práv Jiřího Navrátila (současný místostarosta Junáka) byla na hlavní organizátory převratu napojena prostřednictvím E. Čančíka a V. Polesného (oba popraveni). Přípravy probíhaly velmi důkladně po vojenské i civilní stránce, datum vypuknutí převratu bylo několikrát změněno. Manžel D. Skálové Karel, významný skautský činovník, působil v té době na ministerstvu vnitra, od něj získávala Dagmar Skálová důležité informace, které předávala dál.

K pokusu o převrat skutečně došlo 17. května 1949. Prostřednictvím Dagmar Skálové se do něj zapojilo několik desítek skautů, měli působit především jako spojky. Akce byla v předvečer konání prozrazena zřejmě přítelkyní jednoho z účastníků.

Účastníci převratu včetně skautů byli pozatýkáni a vyslýcháni. Skautům se podařilo domluvit na společné výpovědi (zejména pomocí klepané morseovky), totiž že se chtěli zúčastnit skautské noční hry. Na základě této výpovědi se mnohým podařilo dostat na svobodu. Znamenalo to ovšem, že na ní všichni museli trvat při krutých komunistických výsleších.

Do celé akce bylo  zapojeno přes sto skautů, před soudem jich stanulo jen něco přes dvacet, odsouzeno jich nakonec bylo devět, a to D. Skálová, jako vedoucí osoba celé skautské skupiny, na doživotí za velezradu, J. Navrátil na 20 let, z nichž si odbyl 11 v několika věznicích tehdejšího režimu, a Fr. Falerski na 15 let. Díky tomu, že vzali většinu viny na sebe, se podařilo zmírnit tresty dalším skautům, zbývajících šest odsouzených tak dostalo tresty do pěti let, které v tehdejší době patřily k mírným.

8. srpna 2009 uplyne od tohoto rozsudku přesně 60 let.

Dagmar Skálová, Jiří Navrátil a všichni další skauti, kteří byli odhodláni plnit svůj slib a své povinnosti vůči demokracii, byli jedni z nemnohých odpůrců nastupujícího režimu, kteří se nebáli aktivně vystoupit.